V některých rodinách hraje televize centrální roli, v jiných naprosto žádnou. Ve všech rodinách se však dříve nebo později začne řešit otázka dětských pořadů a toho, na co, kdy, jak dlouho a zda-li vůbec, by se dítě mělo na televizi dívat.
Většina odborníků doporučuje nepouštět dětem do 2 let žádné televizní pořady a videa, přičemž je důležité poznamenat, že do minulých dekád ani televizní obsah pro mladší děti tvořen nebyl. Dnes mohou i batolata sledovat širokou škálu pořadů zahrnující Teletubbies (cílené na děti od 12ti měsíců), ale i krátká videa slibující verbální rozvoj.
Jak je to s učením dětí z obrazovky?
Stále není jisté, jak to s učením z obrazovky u batolat je, ale zdá se, že např. dvouleté děti mají problém propojit si dění v 2D světe na obrazovce s vlastní realitou. Např. pokud takové dítě sleduje na videu, jak byla schována jeho oblíbená hračka pod lavičku na zahradě před domem, nebude jí schopné najít. Pokud ale situaci sleduje přes okno, najde jí bez sebemenších problémů. Je tedy zřejmé, že nemůžeme s jistotou usuzovat na to, do jaké míry dítě děj na obrazovce chápe a co z toho je schopno rozumově zpracovat a využít.
V jednom z výzkumů byly srovnávány efekty některých dětských pořadů na verbální učení dětí ve věku 30 měsíců. Pořady typu klasických kreslených pohádek nevedly k žádnému výraznému učení slov, Teletubbies vedly dokonce k horšímu verbálnímu projevu. Nejlepší výsledky měly pořady typu Dora průzkumnice (v anglickém originálu Dora the Explorer), kde v animovaném prostředí sedmiletá holčička aktivně vyzývá děti k opakování slov, pojmenovávání věcí a vše s úsměvem minimálně 10krát zopakuje 😉 Na zlepšení tzv. expresivního jazyka – vyjadřování svých pocitů, ale i správnou gramatickou skladbu – pak měly pozitivní vliv pořady typu Sezame, otevři se (v originále Sesame street) – v českém kontextu bychom mohli připodobnit např. programu Kostičky, kde dospělý herec nebo herec v kostýmu přes obrazovku s dítětem “aktivně komunikuje”.
Americká pediatrická asociace (AAP, propojující světové vědce a dětské lékaře) v roce 1999 doporučila rodičům dětí do 2 let nevystavovat své ratolesti jakémukoliv televiznímu, audiovizuálnímu nebo multimediálnímu obsahu (u dětí starších než dva roky pak doporučovala omezit takový čas na maximálně dvě hodiny denně). Francouzské ministerstvo kultury a komunikace dokonce v roce 2008 vydalo stanovisko, že sledování televize dětmi do 3 let může vést k horšímu verbálnímu učení, hyperaktivitě, problémům se spánkem a koncentrací. Je třeba podotknout, že taková radikální stanoviska nemusí být vždy spojená s tím, že některé výzkumy potvrdily možné problémy s pozorností apod., odborníci tím často naznačují i to, že první tři roky života jsou v dětském rozumovém a neurologickém vývoji naprosto zásadní a je vždy lepší neochuzovat je o čas, který by mohly strávit interakcí s dospělým, jež je samozřejmě pro verbální a veškeré ostatní učení nejzásadnější.
Proto se vždy před tím, než kliknete na šipku Play, ptejte “Kdyby se teď moje dítě nedívalo na video, jak bychom čas trávili?” Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy je druhá alternativa plnohodnotnou náhradou, ale nemělo by se to stát výmluvou, dítě dokáže krásně pomáhat i při vaření, úklidu, péči o druhé (či třetí nebo čtvrté) miminko.
Proč může televize způsobovat problémy?
Dr. Christakis se věnuje možným dlouhodobým efektům sledování televize u dětí. Některé z jeho studií potvrdily např., že sledování televize před třetím rokem může vést k problémům se čtením a porozuměním textu ve školním věku. U problémů s pozorností a hyperaktivitou (často rodiči spojovanými s přílišným sledováním televize a hraním videoher) nebyly výsledky tak přesvědčivé a jsou dodnes mnoha výzkumníky diskutovány.
Za nejvíce “škodlivé” jsou u televizních pořadů považovány rychlé a časté střihy a vizuální efekty, které v dětském mozku vedou k více než zdravé stimulaci. Dále pak kombinace pohybujících se obrázků, chytlavé melodie a mluveného slova – to vše zahlcuje všechny kanály vnímání a dítě není schopno plnohodnotně vyhodnotit ani jeden z nich.
Co tedy doporučit?
Těžko říci přesný věk, odkdy by dítě mohlo sledovat co …starší předškoláky bude více zajímat příběh, mladší děti pak zajímají nejrůznější elementy, které vás mohou překvapit později při hře: třeba nové slovo, popěvek, melodie, pohyb, nebo interakce postaviček z obrazovky atd.
- Do tří s mírou
Do tří let se snažte sledování videí nahradit plnohodnotnou aktivitou s dospělým nebo dalšími dětmi. - Vypněte televizi, pokud se na ni nikdo nedívá
Televize jako podkres dítěti jen odvádí pozornost od vás a hry. Pokud pořad není určen pro dítě, nemá smysl, aby se na něj dívalo. Navíc přesně vymezené hranice a čas jsou pro něj jen zdravým poučením do budoucna. - Pohádka počká
Menší děti ocení jednoduché pořady, kde se pojmenovávají věci, které jsou mu známé z okolí. Starší předškoláky už budou bavit pohádky s příběhem a něco si z nich odnesou. - Simulovaná interakce
Dítě se z obrazovky učí lépe, pokud s ním postavičky komunikují a vyzývají ho k pojmenovávání věcí, ukazování, zpívání, nebo tanci. - Dítě vs. dospělý
Pokud máte na výběr, upřednostňujte takové pořady, kde postavičky představují dospělého a dítě, děti se z takové interakce učí lépe než z interakce mezi dětskými postavami. - Opakování, matka moudrosti
Nebojte se pustit stejný program několikrát za sebou. I ty nejlépe oceňované pořady nevedly k významnému učení při jednom shlédnutí. A navíc uvidíte, že dítě uvítá známé postavičky, prostředí i děj spíše, jež přehršel nových dobrodružství. - Dívejte se společně
Otázkami a dovysvětlováním docílíte toho, že se dítě soustředí na ten “dobrý” obsah. A také zabráníte problémům typu, že z obrazovky se opakuje slovo židle doprovázeno krásným obrázkem barevné židličky, ale dítě zrovna zaujatě sleduje svůj kelímek s nedojedeným jogurtem. - Telka jako návod ke hře
Povídejte a hrajte si o tom, co dítě vidělo na obrazovce.
Autor: Michaela Slussareff
