Obsahu je na internetu tolik, že každé video, článek nebo aplikace musí každou minutu bojovat o naši pozornost. V důsledku je všechno tak lákavé, že obrazovkám digitálních zařízení ochotně věnujeme mnoho našeho času. Kdo za to může? Je to naše slabá vůle, neschopnost být o samotě se svými myšlenkami a neustálá potřeba rozptýlení? Nebo je to rafinovaný design těchto technologií, kvůli kterému se k nim neustále vracíme a konzumujeme více a více nabízeného obsahu? Důvodů, kvůli kterým saháme po telefonu nebo počítači, je mnoho. Někde chceme zkontrolovat maily, někdy přečíst zprávy, někdy se jen nechat unášet novými a novými notifikacemi, nekonečným scrollováním a automatickým přehráváním videa. Faktem ale je, že dohromady ze všech těchto důvodů sáhneme po telefonu až stokrát denně, a sledováním obrazovek tak strávíme až čtyři hodiny. Tristan Harris si v souvislosti s těmito daty klade důležitou otázku – do jaké míry jde o vědomá rozhodnutí?
Podle psycholožky Alžběty Protivanské internet a mobilní zařízení poskytují snadnou formu úniku od vnitřního stresu. Dále tvrdí, že časté užívání smartphonů a internetu může mít negativní dopad nejen na naši paměť, ale také (to není úplná novinka) na naše sklony k závislostem a mezilidské vztahy, které udržujeme. Což může být způsobeno tím, že za kompulzivním využíváním sociálních sítí a neustálou kontrolou našich zařízení se skrývá snaha utéct před nepříjemnými pocity. Jednáme tak, aniž bychom si to uvědomovali. Neznamená to ale, že bychom situaci nemohli ovlivnit. Ke smartphonu je možné přistupovat jako k nástroji, přistupujeme tak i k jiným technologiím. Příkladem za všechny může být podle jednoho ze článků Jesseho Weavera auto, které „vidíme“ ve chvílích, kdy ho potřebujeme, ale které je ve zbytku času je „neviditelné“. Aplikace jsou ale navržené tak, aby co nejvíce přitahovaly naši pozornost. Technologické firmy se občas snaží vytvořit dojem, že tento problém řeší – v srpnu 2018 vývojáři Facebooku a Instagramu představili novou funkcionalitu měření času, který s jejich aplikacemi uživatelé stráví (Apple podobný prvek představil jako součást nového operačního systému iOS 12 o měsíc později), nebo další možnosti jako třeba nastavení časového limitu nebo ztlumení notifikací na určitý čas. Celou sadu obdobných rozšíření pod názvem „Dobře strávený čas“ představil na trhu bývalý vedoucí etiky designu ve společnosti Google, Tristan Harris. Negativní odezva na sebe ale nenechala dlouho čekat. Kritici přišli s termínem „ethics washing“, kterým se snažili poukázat na to, že co začalo jako společenské hnutí, skončilo jako marketingová strategie. „Ethics washing zahrnuje různé pokusy o využití etiky jako součást korporátní komunikační strategie, čímž etickou práci zlehčuje. Často obnáší najmutí interního korporátního morálního filozofa, který má ale ve skutečnosti minimální možnosti zasáhnout do vnitřního chodu společnosti a ovlivnit, aby její se její produkty soustředily na zlepšení kvality lidského života. Příkladem může být právě funkcionalita měření času stráveného na aplikacích – namísto změny designu k lepšímu pošťouchneme uživatele k tomu, aby si sami hlídali čas strávený na síti.“. Problémem je, že v oblasti human-computer interaction zatím stále neexistuje jasný designový model, jehož součástí by byl udržitelný vztah s uživatelem a který by nezdravě neproměňoval jeho chování. Proto tito autoři přichází s modelem Motivace, Zaujetí a Rozvoj (Motivation, Engagement and Thriving) v user experience (METUX). Tento model má kořeny v sebedeterminační teorii, která definuje soubor základních psychologických potřeb, jejichž naplnění je nezbytné pro vlastní motivaci a psychickou pohodu člověka. Těmito potřebami jsou autonomie, pocit kompetentnosti a sounáležitost.
Když se designéři nezaměřují na tyto potřeby, měli bychom se pokusit převzít kontrolu sami jako uživatelé. V posledních letech se objevilo mnoho iniciativ, které bojují proti digitální závislosti a kompulzivnímu chování. Vznikl web www.darkpatterns.com a instituce volající po budování zdravého vztahu k technologiím, jako je Centrum pro humánní design nebo Humane by Design. Obecně je v dnešní době k dispozici spousta materiálu, díky kterému se můžeme učit svůj vztah k technologiím zlepšovat. To vše nás může vnitřně posílit. Podle Jesseho Weavera převzít moc nad svým vlastním chováním znamená být sebevědomější a důrazněji prosazovat vlastní práva, což by, jak tvrdí, mělo být základním paradigmatem technologií. Chceme, abychom díky digitálním zařízením byli silnější a zapomněli jsme, že jsou jen pomůckou, a ne přímou cestou do cíle. Proto by bylo dobré vrátit k „nástrojovému“ řešení, které jsme zmiňovali výše – jsou s námi, když je potřebujeme, ale neviditelné, když to tak není. Tak a teď je čas vypnout všechny zbytečné notifikace, že?
Autorka: Markéta Škaldová
