Média i vědecká komunita dnes stále častěji hovoří o problémech, které může přinášet používání dotykových obrazovek u těch nejmenších. Protože tyto technologie se do rodin rozšířily poměrně nedávno, je výzkum dopadů na dětský vývoj stále ještě v plenkách.
Nedávno se do médií dostaly dvě nové vědecké studie zabývající se vlivy tabletů a chytrých telefonů na vývoj batolat a předškoláků. Šlo o kanadskou studii Pediatrické akademické společnosti (PAS) hovořící o tom, že děti, které používají tablety a smartphony příliš mnoho času před jejich druhými narozeninami, mohou trpět zpomaleným vývojem řeči. Druhá studie z Velké Británie zase nachází souvislosti mezi používáním dotykových obrazovek a horším spánkem dětí do 3 let.
V této souvislosti je třeba připomenout, že na totožných závěrech se vědci už dávno shodli u společensky vcelku široce akceptované televize, ať už jde o její aktivní sledování dětmi, nebo tzv. televize na pozadí, puštěné jako domácí kulisu. Pojďme se tedy podívat na výzkumy sledující vliv médií na kojence, batolata a předškoláky:
Souvislosti mezi typem obsahu konzumovaným malými dětmi a pozdějšími poruchami pozornosti (D. A. Christakis, F. J. Zimmerman, 2007)
Tato studie se zaměřovala na typ sledovaných televizních pořadů dětmi do 3 let. V následujících pěti letech vědci tyto děti sledovali a hledali možné souvislosti s rozvojem poruch pozornosti. Výsledky tehdy odhalily, že sledování dětských vzdělávacích programů v televizi před dosažením tří let věku nebylo o pět let později přímo spojené s poruchami pozornostmi. Nicméně, sledování běžných zábavních pořadů, ať už násilných nebo nenásilných, před třetím rokem života bylo významně spojeno s následnými problémy s pozorností. Tato studie však přináší informaci o zajímavém věkovém přelomu, a to u dětí od čtyř nebo pěti let, kde neměl typ sledovaného obsahu na pozornost vliv. Jak vzdělávací, tak zábavné pořady sledované v tomto věku nebyly spojeno s následnými problémy.
Denní používání dotykové obrazovky u kojenců a batolat je spojeno s kratším spánkem a pozdějším usínáním (C. H. M. Cheung, R. Bedford, I. R. S. De Urabain, A. Karmiloff-Smith, T. J. Smith, 2017)
Jde o v úvodu zmíněnou studii, jež ve zkratce potvrzuje závěry učiněné o raném sledování televize a rozšiřuje je na tablety a chytré telefony. Děti ve věku 6 – 36 měsíců, které pravidelně používaly tablety a chytré telefony, vykazovaly horší kvalitu i délku spánku. Autoři v článku mj. shrnují čtyři nejdůležitější aspekty, jež mohou tyto problémy způsobovat. Za prvé, elektronická média mohou přímo krást čas, který mají děti na spánek. To vede k pozdějšímu usínání a ke zkrácení doby nočního spánku. Za druhé, obsah médií může děti psychicky a fyzicky nabudit, což jim v klidném usínání příliš nepomáhá. Za třetí, modré světlo, které obrazovky vyzařují, může potlačovat tvorbu melatoninu, který ovlivňuje kvalitu spánku, zdravé funkce organizmu a zvyšuje riziko vzniku různých typů rakoviny. Melatonin je tzv. hormon tmy, protože se tvoří s jejím nástupem, jasné modré světlo tak mate naše tělo a nedovoluje mu melatonin tvořit. Za čtvrté, určité dědičné rysy, jako je emocionální labilita nebo hyperaktivita, vysoce souvisejí s rodinným prostředím. Vzhledem k tomu, že kojenci a batolata v takových rodinách mají spíše nepravidelný spánkový rytmus a častěji používají média, doba jejich spánku bývá kratší.
Brzký vývoj jemné motoriky u batolat používajících dotykové technologie (R. Bedford, I. R. S. De Urabain, C. H. M. Cheung, A. Karmiloff-Smith, T. J. Smith, 2016)
Stejný tým jako u předchozí studie přinesl v loňském roce pozitivní zprávu o raném používání dotykových zařízení, resp. “scrollování” a rychlejšímu vývoji jemné motoriky u batolat. Skupinu pozorovaných tvořili opět kojenci a batolata ve věku 6 – 36 měsíců. Ti, kteří dříve dostali možnost naučit se “scrollovat”, rychleji rozvíjeli jemnou motoriku např. při skládání kostek. Kromě vývoje jemné motoriky se tým zajímal i o hrubou motoriku a primární jazykový vývoj (kdy dítě tvoří dvouslovná spojení a první věty), zde však nenašel žádnou, ani pozitivní nebo negativní spojitost.
Je používání mobilních obrazovek spojené se zpožděním jazykového vývoje kojenců? ( J. Ma, M. van den Heuvel, J. Maguire, P. Parkin, C. Birken, 2017)
Tuto výzkumnou otázku si kanadský tým položil opět v návaznosti na data z předchozích výzkumů o sledování televize u dětí. Čím více televize dítě sleduje, tím pomalejší jeho jazykový vývoj může být. Nová studie se zaměřila na kojence a batolata ve věku 6 – 24 měsíců. Ve vzorku více než 1000 dětí používala pravidelně pětina z nich tablet, a to v průměru necelou půl hodinu denně. Tato skupinka pak oproti těm, co tablet nepoužívaly, vykazovala zvýšenou míru verbálních vývojových poruch. Bohužel studie nesledovala, jaký typ aplikací děti používaly a zda je při hraní sleduje nebo doprovází dospělý, což jsou obecně důležité faktory v minimalizaci vývojových rizik.
Limity dětské paměti při učení se z obrázkových knih, televize a dotykových obrazovek (R. Barr, 2013)
Tato studie shrnuje dosavadní výzkum fenoménu nazvaného video deficit, který přetrvává u dětí do věku dvou až dvou a půl let. Ten popisuje vcelku běžný fakt, že dítě v tomto věku není schopno transponovat dění na obrázcích nebo obrazovce do reálného života, vědomosti tak není schopné dále využít, jsou pro něj příliš vzdálené a abstraktní. Video deficit se týká televize, dotykových aplikací, ale i obrázkových knih. K zmírnění tohoto problému může přispět řada faktorů, jako používání obsahu, který je dítěti známý z předchozích zkušeností, opakování a komentáře rodičů, ukazování, vysvětlování. Obecně napomáhá i reálná grafika – video nebo fotografie.
Závěrem je třeba zopakovat – podobné efekty, jako dotykové technologie má sledování televize a videí. A dále, že záleží nejen na čase, který děti u médií tráví, ale i na obsahu, jejich věku a způsobu rodičovské intervence. Společné hraní a hraní kvalitních aplikací má prokázané pozitivní vlivy na dětské učení – např. učení nových slov, numerických a technických konceptů. Více o tom, jak (ne)používat dotykové aplikace naleznete v našem článku Dotykové aplikace pro ty nejmenší – kdy, jak a proč ano nebo ne?